Koncert přes displej: Jak naše touha po lajcích zlikvidovala živou hudbu

Přichází léto, sezóna velkých openair festivalů a koncertů pod širým nebem. Tisíce lidí zaplatí peníze za lístky, hodiny stojí ve frontách a těší se na neopakovatelnou atmosféru a energii, kterou umí předat jen živá hudba. Jenže realita pod pódiem vypadá už roky úplně jinak. Místo tance a zvednutých rukou fanoušků vás čeká hradba stovek svítících displejů. Dospěli jsme do bodu, kdy lidé show neprožívají, ale pouze dokumentují. Zážitek z hudby ustoupil potřebě mít digitální důkaz na sociálních sítích, že já jsem tam byl.

Rozklepané video s chraptícím zvukem nikoho nezajímá

Logika koncertních kameramanů amatérů je naprosto fascinující. Celých devadesát minut show prostojí s nataženou rukou, sledují zpěváka přes malou obrazovku svého telefonu a loví ten nejlepší záběr pro své storýčko na Instagramu nebo na TikTok. Výsledkem je rozklepané, rozostřené video s nekvalitním zvukem, na kterém je slyšet hlavně falešný zpěv opilého souseda vedle nich. Nikdo se na to video už nikdy nepodívá. Ani oni sami, ani jejich sledující, kteří tyhle třicetisekundové výkřiky okamžitě přeskakují. Kvůli téhle digitální veteši ale dotyčný dobrovolně zahodil moment, který se už nikdy nebude opakovat.

Sobeckost v davu

Nejhorší na celém fenoménu je absolutní bezohlednost vůči ostatním. Člověk, který si koupil lístek za dva tisíce a měří metr sedmdesát, nemá šanci z koncertu cokoliv mít, protože před ním neustále stojí les smartphonů. Když někoho požádáte, aby ten telefon na chvíli schoval, že přes něj nevidíte, v lepším případě se dočkáte ignorování, v horším agresivního štěknutí, že si za ten lístek zaplatil, tak si může dělat, co chce. Respekt k ostatním divákům i k samotnému umělci, který místo očí svých fanoušků kouká do svítících čoček, se úplně vytratil.

Konec tolerance

Umělcům i pořadatelům už ale definitivně došla trpělivost a po celém světě začíná tvrdá protiofenzíva. Někteří interpreti už na svých koncertech zavedli absolutní zákaz používání telefonů. A nejde jen o prosby na cedulích. Někde to zachází i do extrému, kdy u vstupu dostanete speciální uzamykatelné pouzdro, do kterého mobil schováte, a odemknout vám ho personál může až při odchodu z haly nebo ve speciální zóně. Pokud telefon vytáhnete v sále, ochranka vás bez milosti vyvede. A reakce diváků? Absolutní nadšení z toho, že po letech konečně zažili koncert, kde se lidé dívali na pódium, a ne do obrazovek.

Vraťme koncertům kouzlo okamžiku

Živá kultura má smysl jen tehdy, když se odehrává tady a teď. Je to sdílená energie mezi kapelou a davem, která se nedá přenést přes žádný stream ani video. Pokud si nedokážeme užít dvě hodiny bez toho, abychom neustále krmili algoritmy sociálních sítí, stali jsme se nevolníky vlastních telefonů. Zkusme letos v létě na festivalech udělat revoluční věc. Nechme mobil v kapse, vnímejme basy v těle, koukejme se lidem kolem sebe do očí a užijme si hudbu tak, jak se to dělalo desítky let předtím.