Máte doma nepořádek? Možná ho nemáte jen ve skříni, ale i v hlavě

Domov by měl být místem, kde si člověk odpočine. Jenže někdy se z něj postupně stává sklad věcí, které jsme kdysi potřebovali, možná někdy budeme potřebovat, nebo nám je jednoduše líto vyhodit. Skříň přetéká oblečením, komoda je plná drobností a garáž se mění v prostor, kde už pomalu není kam zaparkovat auto.

Na první pohled jde jen o nepořádek. Ve skutečnosti však může mít množství věcí mnohem větší vliv na to, jak se doma cítíme.

Proč máme potřebu věci hromadit?

Hromadění věcí není pouze otázkou lenosti nebo špatných organizačních schopností. Často za ním stojí emoce, vzpomínky, obavy i představa budoucnosti.

„Tohle se ještě bude hodit.“ Tuto větu pravděpodobně někdy vyslovil téměř každý. Staré oblečení se může hodit na práci na zahradě. Nepoužívaný spotřebič by mohl jednou posloužit. Krabice s kabely se možná bude hodit, až budeme něco opravovat. A staré dětské oblečení přece nemůžeme jen tak vyhodit.

Problém nastává ve chvíli, kdy se z několika „užitečných“ věcí stanou desítky nebo stovky předmětů, které nám zabírají prostor.

Psychologicky je zajímavé, že věc pro nás často nemá pouze materiální hodnotu. Může představovat určitou vzpomínku, životní období nebo dokonce naši představu o tom, kým jsme.

Žena si například nechává šaty, které si koupila před několika lety. Už jí nesedí, necítí se v nich dobře a při běžném životě je nemá kam obléct. Přesto je nechce vyřadit. Mohou jí připomínat dobu, kdy byla mladší, měla jinou postavu nebo se v nich zúčastnila důležité události.

Podobně může muž skladovat nářadí, které nepoužil několik let. Nejde přitom pouze o vrtačku, brusku nebo sadu klíčů. Může jít o pocit, že je připravený na situaci, která možná nikdy nenastane.

Skříň plná oblečení, ale nic na sebe

Přeplněný šatník je jedním z nejčastějších příkladů toho, jak se hromadění věcí vymyká kontrole.

Člověk může mít desítky triček, několik kabátů, množství bot a oblečení na různé příležitosti. Přesto ráno stojí před otevřenou skříní a říká: „Nemám co na sebe.“

Důvodem často není skutečný nedostatek oblečení, ale naopak jeho nadbytek. Když máme příliš mnoho možností, výběr může být paradoxně složitější. Místo rychlého rozhodnutí procházíme jednu věc za druhou a přemýšlíme, jestli se nám ještě líbí, jestli nám sedí nebo jestli se někdy bude hodit.

A právě tady se ukazuje důležitá otázka: Kdybych tuto věc dnes neměla, koupila bych si ji znovu?

Pokud je odpověď jednoznačně ne, je možná čas se s ní rozloučit.

Neznamená to, že člověk musí mít doma minimalistický interiér a vlastnit pouze několik kusů oblečení. Smyslem není zbavit se všeho, co není nezbytné. Smyslem je mít doma věci, které skutečně používáme, máme rádi nebo pro nás mají rozumnou hodnotu.

Mužská garáž jako druhý extrém

Zatímco šatník bývá častým místem hromadění u žen, garáž, dílna nebo sklep mohou být podobným problémem u mužů.

Staré šrouby, kabely, vruty, prkna, náhradní díly, pneumatiky, nářadí a nejrůznější „poklady“ mohou postupně zabrat celý prostor.

Argument bývá podobný: „Jednou se to bude hodit.“

A někdy se skutečně hodí. Jenže pokud člověk deset let čeká na příležitost využít určitý předmět, je namístě položit si otázku, zda není levnější a jednodušší si ho v případě potřeby znovu koupit.

Zvlášť u levnějších věcí může být jejich dlouhodobé skladování paradoxně dražší než jejich případné nové pořízení. Zabírají místo, komplikují úklid a vytvářejí vizuální chaos.

Nepořádek může zvyšovat pocit zahlcení

Prostředí, ve kterém žijeme, na nás působí. Přeplněná místnost znamená větší množství vizuálních podnětů, které mozek registruje. Pokud je člověk dlouhodobě obklopen věcmi, které čekají na uklizení, opravu, roztřídění nebo vyhození, může mít pocit, že stále existuje něco, co musí řešit.

To může být obzvlášť nepříjemné pro rodiče.

Maminka se vrátí domů po náročném dni, kolem ní jsou hračky, prádlo, tašky, papíry a věci, které nemají své místo. Večer chce odpočívat, ale samotný pohled na domácnost jí připomíná další seznam úkolů.

Neznamená to, že každý neuklizený pokoj způsobuje psychické problémy. Ani dokonale uklizený byt není zárukou spokojenosti. Mezi pořádkem a psychickou pohodou však může existovat velmi praktická souvislost: méně věcí znamená méně věcí, o které se musíme starat.

Největší problém nejsou věci. Je to rozhodování

Hromadění má ještě jeden nepříjemný důsledek. Každý předmět totiž vyžaduje určitou míru rozhodování.

Co s ním udělám? Kam ho dám? Kdy ho použiji? Mám ho opravit? Komu ho daruji? Nechám si ho?

Jedna věc nepředstavuje problém. Stovky věcí už ano.

Proto může být osvobození od nepotřebných předmětů překvapivě příjemné. Nejde pouze o více prostoru ve skříni nebo na polici. Jde také o odstranění množství drobných rozhodnutí, která bychom jinak museli v budoucnu dělat.

Vyhazovat ale nemusíte všechno

Velkým omylem je myslet si, že cesta k pořádku vede přes radikální vyhazování.

Některé věci mají skutečnou citovou hodnotu. Staré fotografie, dopisy, dětské kresby nebo předmět spojený s důležitou životní událostí není nutné vyřazovat jen proto, že ho nepoužíváme.

Rozumné je rozlišovat mezi vzpomínkou a věcí, která vzpomínku pouze zastupuje.

Pokud máme například deset krabic dětských výkresů, nemusíme nutně uchovávat každý z nich. Několik nejvýznamnějších může představovat mnohem hodnotnější vzpomínku než celý archiv.

Podobně není nutné vyhodit oblíbené šaty jen proto, že je člověk momentálně nenosí. Pokud pro něj mají skutečný význam, mají své místo.

Problém nastává tehdy, když si necháváme téměř všechno.

Začněte jedním šuplíkem

Nejlepší způsob, jak se pustit do úklidu, není vyklidit celý dům během jednoho víkendu. Takový plán často skončí únavou a návratem věcí na původní místo.

Mnohem účinnější může být začít malým prostorem. Jeden šuplík. Jedna police. Jedna část skříně. Jedna krabice v garáži.

Každý předmět pak stačí posoudit jednoduchou otázkou: Používám to, mám to rád, nebo to má skutečnou hodnotu?

Pokud ne, není důvod, aby věc zabírala prostor jen proto, že ji vlastníme.

A nemusí skončit v koši. Nepotřebné oblečení lze darovat, funkční nářadí nabídnout někomu, kdo ho využije, a některé věci prodat. Zbavit se předmětu totiž neznamená automaticky ho vyhodit.

Méně věcí může znamenat více prostoru pro život

Nepořádek v domácnosti není morální selhání. Každý máme jiné možnosti, jiné množství času i jinou hranici toho, co považujeme za pořádek.

Přesto stojí za to občas se zastavit a podívat se kolem sebe.

Kolik věcí doma skutečně používáme? Kolik jich máme jen proto, že je nám líto se jich zbavit? Kolik předmětů vlastníme kvůli představě, že je jednou využijeme?

Možná zjistíme, že nepotřebujeme větší skříň, větší sklep ani větší garáž. Potřebujeme jen méně věcí.

A možná právě ve chvíli, kdy začneme uvolňovat prostor kolem sebe, zjistíme, že se uvolňuje i něco uvnitř nás. Ne proto, že by uklizený byt automaticky vyřešil všechny starosti. Ale protože některé věci, které celé roky odkládáme do skříní a garáží, ve skutečnosti nejsou jen předměty.

Jsou to malá nedokončená rozhodnutí.

A těch může být někdy doma až příliš.