Chlapi změkli. A právě proto jsou dnes vztahy v krizi, tvrdí psychologové

Ještě před několika desítkami let bylo rozdělení rolí ve vztahu jasně dané. Muž měl vydělávat peníze, chránit rodinu a rozhodovat v důležitých situacích. Žena se starala o domácnost a děti. Dnes je všechno jinak. Ženy budují kariéry, vydělávají často stejně nebo více než jejich partneři a muži se stále častěji starají o děti, vaří nebo odcházejí na rodičovskou dovolenou.

Na první pohled to vypadá jako obrovský pokrok. Přesto statistiky ukazují, že partnerské vztahy čelí rekordnímu počtu rozchodů a rozvodů. Může za to právě změna tradičních rolí? Odpověď není tak jednoduchá.

Touží ženy opravdu po rovnocenném partnerovi?

Ve veřejném prostoru dnes zaznívá jasná zpráva: muž a žena mají být ve vztahu rovnocenní. To znamená stejné příležitosti, vzájemný respekt a společné rozhodování. Většina odborníků se shoduje, že právě takový přístup vytváří zdravé a stabilní partnerství.

Zároveň ale výzkumy z oblasti partnerské psychologie opakovaně ukazují zajímavý paradox. Mnoho žen uvádí, že je přitahují muži, kteří působí sebevědomě, rozhodně a dokážou převzít iniciativu. To ale není totéž jako nadřazenost nebo dominance ve smyslu ovládání partnerky.

Rozdíl je zásadní.

Ženy většinou nehledají muže, který bude rozdávat příkazy. Mnohem častěji hledají partnera, který:

• dokáže rozhodnout ve složitých situacích,

• nese odpovědnost za svá rozhodnutí,

• umí partnerku ochránit a dodat jí pocit bezpečí,

• zvládá stres bez zbytečných výbuchů emocí.

Jinými slovy – nejde o moc, ale o důvěru.

Kam zmizeli "chlapi"?

Stačí se podívat na sociální sítě. Dnešní ideál muže už dávno není jen svalovec v kožené bundě. Mnohem častěji se mluví o mužích, kteří otevřeně sdílejí své emoce, pečují o pleť, zajímají se o psychické zdraví a nebojí se přiznat slabost.

To samo o sobě není špatně. Psychologové dlouhodobě upozorňují, že potlačování emocí vedlo u mnoha mužů k depresím, závislostem nebo agresivitě.

Jenže část společnosti má pocit, že se kyvadlo vychýlilo na druhou stranu.

Mnoho žen si dnes stěžuje, že muži jsou nerozhodní, bojí se převzít odpovědnost a čekají, až všechno někdo naplánuje za ně. Zatímco dříve byla kritizována přílišná mužská dominance, dnes některé ženy mluví o opačném extrému – nedostatku iniciativy.

Macho není totéž co tyran

Slovo "macho" získalo v posledních letech velmi negativní nádech. Často si pod ním představíme arogantního muže, který ženy nerespektuje.

Jenže původní význam byl trochu jiný.

Tradiční mužské vlastnosti zahrnovaly:

• odvahu,

• schopnost chránit rodinu,

• fyzickou i psychickou odolnost,

• zodpovědnost,

• ochotu nést následky vlastních rozhodnutí.

To jsou vlastnosti, které většina lidí – bez ohledu na pohlaví – stále považuje za atraktivní.

Problém nastává ve chvíli, kdy se z přirozeného sebevědomí stane potřeba druhého ovládat. To už nemá se zdravým partnerstvím nic společného.

Proč některé ženy přitahují dominantnější muži?

Na tuto otázku hledají odpověď psychologové i evoluční biologové už desítky let.

Jedním z vysvětlení je evoluce. Po většinu lidské historie měl muž za úkol chránit rodinu a zajišťovat zdroje. Ženy proto mohly podvědomě preferovat partnery, kteří působí silně, stabilně a schopně řešit problémy.

To ale neznamená, že ženy chtějí být podřízené. Ve skutečnosti jde často o něco mnohem prostšího – chtějí vedle sebe člověka, na kterého se mohou spolehnout.

Stejně tak mnoho mužů oceňuje ženy, které jsou empatické, pečující nebo emocionálně stabilní. Ani to neznamená, že očekávají návrat do minulého století.

Když rozhodují oba

Moderní vztahy dnes stojí na úplně jiných základech než před padesáti lety. Ideální partnerství není o tom, kdo má poslední slovo. Je o tom, že oba vědí, v čem jsou silní.

Jeden může lépe zvládat finance, druhý organizaci rodiny. Jeden umí zachovat chladnou hlavu při krizích, druhý vytváří doma klidnou atmosféru. Rozdělení rolí dnes není určováno pohlavím, ale schopnostmi, zkušenostmi a domluvou.

Právě v tom spočívá skutečná rovnoprávnost.

Proč dnešní vztahy často nefungují?

Odborníci upozorňují, že problém není v tom, že jsou ženy příliš emancipované nebo muži příliš citliví.

Mnohem větší potíž představují nerealistická očekávání.

Sociální sítě ukazují dokonalé páry, luxusní dovolené a romantiku bez konfliktů. Ve skutečném životě ale každý vztah vyžaduje kompromisy.

Mnoho lidí zároveň očekává, že partner bude současně:

• úspěšný,

• romantický,

• výborný rodič,

• sportovec,

• psycholog,

• kuchař,

• nejlepší kamarád.

Takový člověk ale jednoduše neexistuje.

Jsou dnešní muži opravdu slabší?

Na první pohled by se mohlo zdát, že ano.Ve skutečnosti jsou ale dnešní muži vystaveni úplně jiným nárokům než jejich otcové nebo dědové.

Mají být úspěšní v práci, aktivní otcové, pozorní partneři, fyzicky atraktivní, psychicky odolní a zároveň dostatečně citliví.

To je obrovský tlak. Stejně jako ženy hledají rovnováhu mezi kariérou a rodinou, hledají ji dnes i muži.

Možná proto dnes nepůsobí tak drsně jako generace před nimi. Ne proto, že by byli slabší, ale protože se od nich očekává mnohem širší škála vlastností.

Tak kdo má mít ve vztahu převahu?

Možná je samotná otázka špatně položená.

Dlouhodobě spokojené páry většinou nestaví svůj vztah na tom, kdo koho řídí. Místo soupeření hledají spolupráci. Jsou situace, kdy převezme iniciativu muž, jindy žena. Důležité je, aby rozhodování vycházelo ze vzájemné důvěry, nikoli z boje o moc.

To ale neznamená, že přitažlivost zmizela z rovnice. Sebevědomí, rozhodnost a schopnost nést odpovědnost zůstávají vlastnostmi, které mnoho žen i mužů považuje za atraktivní. Stejně tak empatie, respekt a ochota naslouchat nejsou známkou slabosti, ale vyspělosti.

Možná tedy nejsou dnešní chlapi méně mužní. Jen se od nich očekává, že zvládnou spojit dvě role, které dříve stály proti sobě – budou umět být oporou i partnerem, rozhodní i citliví. A právě v tom může spočívat nová podoba mužství pro 21. století.