Zvrat ve výplatě: Kdo si dnes v Česku vydělá nejvíce?

Celá léta to fungovalo jako univerzální pravidlo úspěchu, které do nás hustili rodiče i učitelé na základních školách. Dobře se učit, ideálně jít na vysokou školu a vydělávat pěkné peníze. Tento tlak vytvořil situaci, kdy se z univerzit stala masová záležitost a studovat humanitní nebo ekonomické obory šel v podstatě každý, kdo měl trochu trpělivosti.

Jenže trh práce se mezitím dramaticky proměnil a tato zažitá představa o úspěchu dostala tvrdou ránu. Dnes totiž zažíváme absolutní obrat. Zatímco úředníci v klimatizovaných kancelářích s vysokoškolským titulem před jménem často bojují o průměrný plat a jejich pozice jsou ohroženy digitalizací a umělou inteligencí, lidé s výučním listem v kapse zažívají nefalšované žně. Sehnat dnes šikovného řemeslníka je nadlidský úkol a ti, kteří umějí vzít do ruky nářadí, si bez nadsázky diktují pohádkové peníze.

Když má instalatér víc než manažer projektu

Pohled na platy v inzerátech dokáže být pro čerstvého absolventa filozofické nebo pedagogické fakulty hodně krutý. Zatímco nástupní platy na pozicích referentů, marketingových asistentů nebo administrativních pracovníků se často pohybují na hranici, která sotva pokryje nájem ve větším městě, šikovný obkladač, elektrikář nebo instalatér si za měsíc poctivé práce dokáže vydělat klidně dvojnásobek až trojnásobek.

Důvod je prostý. Zákon nabídky a poptávky. Starší generace mistrů řemesla odchází do důchodu a mladých lidí, kteří by je nahradili, je kritický nedostatek. Výsledkem je, že zákazníci na rekonstrukci koupelny nebo opravu střechy čekají měsíce a řemeslníci nemají nouzi o zakázky na roky dopředu. Nemusejí posílat životopisy, nemusejí procházet několikakolovými pohovory plnými psychologických testů. Stačí, když dělají svou práci dobře a spolehlivě.

Syndrom vyhoření versus čistá hlava

Kromě finanční stránky je tu ale ještě jeden důležitý faktor, a tím je psychická pohoda. Práce v moderních kancelářích a korporátech s sebou velmi často nese obrovský stres, nekonečné porady, stovky e-mailů denně a pocit, že výsledky vaší práce vlastně nejsou nikde vidět. Tento stav neustálého tlaku na výkon vede u mladých lidí k masivnímu vyhoření už před třicítkou.

Řemeslo nabízí úplný opak. Na konci dne za sebou vidíte reálný, hmatatelný výsledek. Nově položenou podlahu, opravené topení nebo hotovou kuchyňskou linku. Jakmile řemeslník odpoledne sbalí kufr s nářadím a zavře dveře dílny, má klid. Nemusí doma po večerech kontrolovat pracovní telefon ani o víkendu přemýšlet nad nesplněnými plány v tabulkách.

Návrat ke kořenům

Tento trend už začínají vnímat i samotní mladí lidé. Stále častěji se objevují příběhy třicátníků, kteří sice úspěšně dokončili vysokou školu a pár let seděli v teplé kanceláři, ale nakonec dali výpověď, udělali si rekvalifikační kurz a začali se živit jako truhláři, zahradníci nebo pekaři.

Společenské stigma, že učňák je jen pro ty méně nadané, se definitivně hroutí. Ukazuje se totiž, že k úspěšnému vedení vlastní řemeslné živnosti dnes člověk potřebuje nejen šikovné ruce, ale i skvělé logické myšlení, schopnost komunikovat se zákazníky a ovládat moderní technologie, které do řemesla masivně pronikají. Pokud tedy dnes někdo přemýšlí, jak si zajistit stabilní budoucnost a nadstandardní příjmy, diplom ze socio-ekonomického oboru už zdaleka není tou nejlepší vstupenkou. Tou se stává poctivé řemeslné umění.