BRUSEL CHCE ZAKÁZAT DVANÁCTKU?! Češi zuří: „Na naše pivo nám sahat nebudou!“

V Evropské unii se znovu řeší sjednocování označování alkoholu a potravin. A mezi úředníky v Bruselu se čím dál častěji mluví o tom, že tradiční české značení piv podle stupňovitosti je pro „běžného evropského spotřebitele matoucí“. Jinými slovy: cizinec neví, co je dvanáctka, tak by bylo nejlepší, kdyby to nevěděl nikdo.

Co je vlastně „dvanáctka“?

Každý štamgast ví svoje. Dvanáctka není jen číslo. Je to poctivé pivo. Chuť. Síla. Tradice.
Jenže evropský úředník vidí problém.

České značení vychází z takzvané stupňovitosti – tedy množství extraktu v mladině před kvašením. Zatímco u nás se řekne „desítka“, „jedenáctka“ nebo „dvanáctka“, v mnoha zemích se pivo označuje hlavně procenty alkoholu.

A právě tady vzniká tlak na sjednocení.

Bruselský plán: víc procent, míň tradice

Podle návrhů, o kterých se v Evropě diskutuje, by se mohlo do budoucna více tlačit na jednotné značení alkoholu napříč státy EU. To znamená hlavně:

• větší důraz na obsah alkoholu v procentech,

• jednotné etikety,

• povinné informace o složení,

• a jednodušší názvy srozumitelné „celému evropskému trhu“.

Přeloženo do hospodské češtiny: místo „dvanáctky“ byste si mohli objednávat třeba „lager 5,0 %“.

A to zní asi stejně romanticky jako parkování před Kauflandem.

Hospoda není laboratoř

Lidi nechodí na pivo studovat tabulky.
Hospoda funguje jednoduše:

• desítka na žízeň,

• dvanáctka na chuť,

• černý po fotbale,

• a zelený jen když je člověk mladý a hloupý.

Jenže dnešní Evropa miluje tabulky, sjednocování a regulace. Co je specifické, to je podezřelé. Co funguje po generace, to je potřeba „modernizovat“.

Přitom české pivovarnictví je něco, na co může být země právem hrdá. Máme vlastní tradice, vlastní názvy a vlastní kulturu kolem piva. A právě to je důvod, proč sem jezdí turisté z celého světa.

Nikdo nepřijede do Prahy na „fermented barley beverage 5.1 %“.

Když zmizí dvanáctka, zmizí kus Česka

Možná to zní jako drobnost. Jen etiketa. Jen název.
Ale přesně na takových „drobnostech“ stojí tradice.

Dvanáctka není marketingový trik. Je to součást českého jazyka i hospodské kultury. Stejně jako utopenec, nakládaný hermelín nebo hádka o fotbal po šestém pivu.

A jestli jednou přijde doba, kdy výčepák místo „jedné orosené dvanáctky“ řekne „alkoholický nápoj evropského typu“, tak už opravdu žijeme v divném světě.

Jedno je jisté

Češi si možná nechají vzít ledacos.
Ale na pivo jsou hákliví.

A pokud někdo v Bruselu čeká, že národ, který považuje hospodu za druhý obývák, dobrovolně zapomene na dvanáctku, tak zjevně nikdy neseděl v pátek večer u pultu čtvrté cenové.