Televize opět oprášila jeden ze svých největších klenotů a na obrazovky poslala další řadu pěvecké show SuperStar. Místo celonárodního šílenství však přišlo vlažné přijetí a unavený zájem publika. Přitom v roce 2004, kdy v Česku odstartovala první historická série, žila soutěží doslova celá republika. Náctileté fanynky šílely po Juliánu Záhorovském a Sámeru Issovi, rodiny nedělní večery trávily přikované u obrazovek a finálová SMS hlasování trhala rekordy. Co přesně se za ty dvě dekády změnilo, že z někdejšího televizního svátku zůstala jen unavená recyklace zašlého konceptu?
Kouzlo prvního objevování je nenávratně pryč
Hlavním důvodem, proč dnešní SuperStar nepoutá pozornost, je absolutní ztráta pocitu výjimečnosti. V roce 2004 šlo o zcela nový koncept. Byla to první opravdová televizní reality show svého druhu, která běžným lidem z ulice nabízela pohádkový příběh o cestě ke slávě. Lidé fascinovaně sledovali zrození nových hvězd v přímém přenosu, protože do té doby nic podobného na českých obrazovkách neexistovalo, pokud pomineme menší formáty typu DO-RE-MI.
Během následujících dvou desetiletí však diváci viděli desítky různých řad SuperStar, Hlasu, Talentu nebo Tváře. Trh byl talentovými show doslova přehlcen a princip hledání neobjeveného talentu se stal naprosto všedním a předvídatelným. Zázrak zrození hvězdy se proměnil v rutinní pásovou výrobu, což přirozeně zabilo veškerou zvědavost diváků.
Umělé inovace jako zlaté vstupenky
Tvůrci se v nejnovější řadě snaží formát zachránit nejrůznějšími novinkami a úpravami pravidel. Do hry tak vstupuje takzvaný Golden room pro favority nebo Golden ticket do TOP 50, který nápadně připomíná propustku do továrny na čokoládu z příběhu o Karlíkovi. Jenže tyto uměle naroubované prvky působí spíše jako křečovitá snaha o ozvláštnění než jako organický posun.
Divákům navíc chybí tradiční základy, na kterých show dříve stavěla. Chybí klasické pojetí castingových kol včetně ikonické Hvězdné pěchoty. Právě prvotní castingové díly plné úsměvných výstupů a svérázných postaviček dříve generovaly největší sledovanost. Místo lidské autenticity a přirozeného humoru dnes diváci dostávají vyhlazenou produkci, která se snaží působit za každou cenu světově, ale ve výsledku ztrácí svou osobitost.
Éra sociálních sítí
Zásadní proměnou prošel i samotný mediální svět. V době první SuperStar neexistoval YouTube, Instagram ani TikTok. Pokud chtěl mladý zpěvák oslovit miliony lidí, televize byla jedinou existující branou k úspěchu. Dnes má každý talentovaný člověk možnost vybudovat si vlastní publikum z dětského pokojíku prostřednictvím sociálních sítí, aniž by musel stát vícehodinové fronty na casting a podrobovat se diktátu poroty.
SuperStar už nepotřebují ani samotní diváci. Mladá generace televizi prakticky nesleduje a obsah konzumuje úplně jiným způsobem. Televizní soutěže tak ztratily svůj statut kulturního fenoménu, který dokázal propojovat generace a tvořit témata pro pondělní rozhovory v práci i ve škole. Dnes jde jen o jednu z mnoha možností v nepřeberném moři zábavy, která vyšumí bez většího ohlasu.
Komentáře
Odeslané komentáře se nejdřív moderují a až potom se objeví veřejně pod článkem.