Nejslavnější Čech, který se nikdy nenarodil. Cimrman dodnes válcuje skutečné legendy

Existují osobnosti, které se do historie zapíšou díky svým skutečným činům. A pak je tu Jára Cimrman – muž, který nikdy neexistoval, a přesto se stal jednou z nejvýznamnějších postav české kultury. Na první pohled jde o absurdní myšlenku. Jak může být smyšlená postava slavnější než řada skutečných vědců, umělců nebo politiků? Odpověď je jednoduchá. Protože za ní stáli dva mimořádní tvůrci – Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák.

Když na konci 60. let představili veřejnosti údajného českého génia, zřejmě ani oni sami netušili, že právě položili základy fenoménu, který bude bavit několik generací. Nešlo jen o další divadelní postavu. Cimrman dostal vlastní životopis, historii, objevy i neuvěřitelné množství příběhů. Smoljak se Svěrákem vytvořili svět, který působil tak propracovaně, že si člověk chvílemi připadal jako na skutečné historické přednášce.

Právě to se stalo jejich největší zbraní. Humor nikdy nestavěli na přehnaných grimasách nebo prvoplánových vtipech. Naopak. Každé představení začínalo seriózně vedeným odborným seminářem, během něhož herci s naprostou vážností představovali nové "vědecké poznatky" o životě a díle Járy Cimrmana. Diváci od první minuty věděli, že sledují mystifikaci, přesto jí ochotně podléhali. Byla totiž napsaná s mimořádnou inteligencí.

Ladislav Smoljak měl dar přesného načasování a nenápadného humoru. Dokázal jednou větou vyvolat salvy smíchu, aniž by zvýšil hlas. Vedle něj stál Zdeněk Svěrák, mistr dialogů, slovních hříček a dokonale vystavěných situací. Jejich spolupráce patří dodnes k tomu nejlepšímu, co české divadlo nabídlo.

Právě díky nim se zrodila postava, která údajně předběhla svou dobu téměř ve všem. Cimrman měl být vynálezcem, cestovatelem, filozofem, pedagogem, dramatikem i objevitelem. Ve světě jejich fantazie stál u zrodu mnoha převratných myšlenek, jen pokaždé o vlásek přišel o zaslouženou slávu. Vždy někdo jiný sklidil ovace za nápad, který měl podle cimrmanologů původně vzniknout právě v hlavě českého génia.

Možná právě v tom spočívá tajemství jeho popularity. Češi mají slabost pro hrdiny, kteří nejsou dokonalí. Cimrman nikdy nebyl neomylným supermanem. Byl to člověk, kterému osud neustále házel klacky pod nohy. Přesto se nevzdával a pokračoval dál. Tento motiv je českému publiku překvapivě blízký. Místo okázalých vítězství přichází laskavá ironie a schopnost udělat si legraci i z vlastních neúspěchů.

Divadlo Járy Cimrmana se postupně stalo institucí. Získat vstupenky bývalo téměř nemožné a mnozí fanoušci viděli stejné představení několikrát. Přitom pointy dávno znali. Nechodili kvůli překvapení. Chodili kvůli atmosféře, přesnému rytmu dialogů a jedinečnému humoru, který nestárne.

Na rozdíl od mnoha současných komedií nepotřebují cimrmanovské hry vulgární výrazy ani laciné narážky. Smích přichází z detailů, drobných slovních obratů a absurdních situací, které jsou podané s naprostou vážností. Právě tento styl se stal jejich poznávacím znamením a odlišil je od všeho, co tehdy vznikalo.

Fenomén Járy Cimrmana navíc dávno překročil hranice divadla. Jeho jméno zlidovělo. Citují se jeho údajné výroky, vznikají výstavy, publikace i rozhlasové pořady. Pro mnoho lidí se stal symbolem českého humoru stejně jako Švejk. Přesto mezi nimi existuje zásadní rozdíl. Zatímco Švejk vychází z literární předlohy, Cimrman je rozsáhlý svět složený z desítek příběhů, her a fiktivních historických událostí.

Popularita této postavy se ukázala i ve chvíli, kdy probíhala anketa o Největšího Čecha. Právě Jára Cimrman se stal jasným favoritem veřejnosti. Protože však šlo o smyšlenou postavu, organizátoři jej ze soutěže vyřadili. Ani to ale jeho popularitu nesnížilo. Naopak. Celá událost jen potvrdila, jak hluboko se usadil v české společnosti.

Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák přitom nikdy neusilovali o senzaci. Nechtěli šokovat ani provokovat za každou cenu. Jejich cílem bylo vytvářet chytrou zábavu, která bude respektovat divákovu inteligenci. A právě proto jejich tvorba přežila dobu svého vzniku. To, čemu se lidé smějí dnes, se často za pár měsíců okouká. Cimrman ale funguje už více než půl století.

Velkou zásluhu na tom má také mimořádně silný soubor Divadla Járy Cimrmana. Herci nikdy neusilovali o to, aby přehrávali. Každá replika působila přirozeně a právě civilní herectví dodávalo absurdním situacím ještě větší sílu. Čím vážněji byly proneseny, tím hlasitější smích následoval v hledišti.

Ani po smrti Ladislava Smoljaka kouzlo Cimrmana nezmizelo. Jeho odkaz dál žije v divadelních hrách, nahrávkách i televizních záznamech. Nové generace objevují humor, který vznikl dávno před érou sociálních sítí, a přesto působí překvapivě svěže. To je známka skutečné klasiky.

V době, kdy se celebrity rodí během několika dnů a stejně rychle mizí ze scény, představuje Jára Cimrman naprostý opak. Nepotřeboval skandály, marketingové kampaně ani titulní stránky společenských časopisů. Stačila skvěle napsaná mystifikace, výjimečné herecké výkony a dvojice autorů, kteří dokonale rozuměli české povaze.

Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák vytvořili něco, co se podaří jen jednou za několik generací. Nejen divadelní postavu, ale kulturní symbol, který se stal součástí národní identity. Jára Cimrman možná nikdy nežil, přesto se nesmazatelně zapsal do českých dějin. A právě v tom spočívá jeho největší paradox i nesmrtelnost.