Konec vodácké romantiky v Česku: Tohle už není sport, ale šílený alkoholový zájezd

Červencové slunce pálí, řeku lemují stovky plastových kánoí a nafukovacích raftů. Tento obrázek neodmyslitelně patří k českému létu. Jenže stačí se podívat blíž a romantická představa o tradičním českém vodáctví se okamžitě rozplyne. Česká klasika, která dříve bývala symbolem sepětí s přírodou, kamarádství a klidu, se na nejnavštěvovanějších úsecích našich řek proměnila v nefalšovaný alkoholový zájezd.

Nejvýraznějším symbolem tohoto nového fenoménu je jihočeská Vltava. Úsek mezi Vyšším Brodem a Boršovem nad Vltavou v letních měsících připomíná obří tekoucí diskotéku a nejdelší bar pod širým nebem v Evropě. Tisíce lidí sem nevyrážejí kvůli splouvání řeky nebo kráse přírody, ale s jediným jasným cílem, opít se na vodě.

Vodáci, kteří neumějí držet pádlo v ruce

Skutečných vodáků, kteří znají říční zákony, umějí číst vodu a vědí, jak správně ovládat loď, na řece rapidně ubývá. Nahradila je masa takzvaných alkoturistů. Jde o lidi, kteří v půjčovně vyfasují raft, pádlo vidí poprvé v životě, ale ze všeho nejdříve do lodi naloží obří chladicí boxy plné piva a tvrdého alkoholu. Raft je totiž stabilní, v podstatě nepřevrhnutelný, a tak dává posádce falešný pocit naprostého bezpečí.

Tomuto byznysu se bleskově přizpůsobilo i okolí řeky. Na každých několika stovkách metrů narazíte na plovoucí bary, stánky s pivem nebo na hospody, kde alkohol teče proudem od brzkého rána. Tradiční vodácký pozdrav "Ahoj" pomalu mizí a střídá ho halekání opilých part, které obtěžují nejen lidi na břehu, ale i ty, kteří si přišli řeku užít v klidu.

Zákon mluví jasně: Na loď pod vlivem nesmíte

Mnoho lidí žije v naprostém omylu, že na řece si mohou dělat, co chtějí, protože tam neplatí pravidla silničního provozu. To je ale obrovský mýtus. Z pohledu českého zákona o vnitrozemské plavbě je kánoe, raft nebo i obyčejný paddleboard plavidlem a člověk, který ho ovládá, je vůdcem plavidla. A pro něj platí naprosto stejná pravidla jako pro řidiče auta na dálnici. Za kormidlo či k pádlu se s alkoholem v krvi prostě sedat nesmí.

Zákon v tomto případě mluví o takzvané nulové toleranci. Pokud vás na řece zastaví poříční policie nebo Státní plavební správa a vy dýcháte alkohol, hrozí vám na místě obří pokuta, která v krajním případě může dosáhnout desítek tisíc korun. Realita na českých řekách je ale taková, že kontrolních orgánů je zoufale málo a uhlídat tisíce opilých lidí na desítkách kilometrů toku je v lidských silách prakticky nemožné.

Hazard se životem a zbytečné zásahy záchranářů

Pití alkoholu na tekoucí vodě přitom není jen porušováním předpisů, ale především obrovským hazardem se životem. Alkohol v horkém letním počasí účinkuje mnohem rychleji a zrádněji. Snižuje pozornost, zpomaluje reakce a dává lidem pocit neohroženosti. Unavené a opilé tělo pak při nečekaném pádu do studené vody zažije teplotní šok, který může vést k srdeční zástavě nebo k okamžitému utonutí.

Své o tom vědí záchranáři a hasiči, kteří během léta k českým řekám vyjíždějí téměř denně. Nejčastěji zachraňují posádky zablokované pod nebezpečnými jezy, kam opilí lidé vjedou bez jakéhokoliv přemýšlení. Výjimkou nejsou ani těžké úrazy hlavy po pádu z lodi na kameny, zlomené končetiny nebo potyčky mezi podnapilými skupinami v kempech.

Z vodáctví se stal masový komerční produkt a z českých řek zábavní parky bez pravidel. Pokud se situace nezmění a samotní lidé nezačnou brát vodu s respektem, hrozí, že stát dříve či později přistoupí k drastickým represím a zákazům, na které nakonec doplatí ti poslední opravdoví vodáci, kteří na řeku jezdí za klidem a přírodou.